Z deštivého rána se vyklubal krásný den, když jsme 26. května cestovali vlakem do Ústí nad Labem. Měli jsme objednanou exkurzi v Českém rozhlase Sever s neobvyklou možností nechat se nahrát ve studiu.

Museli jsme vyšlapat troje schody, než jsme se dostali ke vchodu do rozhlasu. Schody ke krajskému úřadu, schody v ulici Na Schodech, kde rozhlas sídlí, a nakonec schody k rozhlasové vile.

Paní produkční Marcela Červinková nás přivítala ve vestibulu nádherné vily, kterou dal kdysi postavit továrník Wolfrum. Mnozí z nás by klidně vyměnili tuto vilu za svůj dům či byt. Nejenže nám paní produkční vyprávěla o historii vily a ukazovala historicky cenný nábytek, stropy a obložení, ale prošli jsme si také redakce a nahrávací studio pro hudebníky. Seznámili jsme se s prací rozhlasáků před věkem počítačů i v dnešní době.

Před desátou hodinou dopoledne nás potom produkční zavedla do studia, z kterého redaktor Milan Král právě vysílal Dopolední expres. Stáli jsme kolem něj ve studiu a snad jsme ani nedýchali, aby posluchači, že redaktor není ve studiu sám. Mnozí z nás obdivovali, jak plynně a jistě pan redaktor hovořil, aniž by text četl. Někteří se ho dokonce během písničky ptali, jestli se to učil nazpaměť. Neučil. Také jsme se od něj dozvěděli, jak se připravuje pořad, jak se vybírá hudba do vysílání a další zajímavosti.

Poté nás paní produkční zavedla do dalšího vysílacího studia, kde už na nás čekala zvukařka. Rozdala nám texty a začali jsme se střídat za sklem, kde jsme před mikrofony načítali zprávy. Pak naše zvukové stopy paní zvukařka sestříhala a smíchala se znělkami Českého rozhlasu. Nevěřili jsme vlastním uším. Opravdu jsme byli ve vysílání. Tedy aspoň jako. A znělo to moc pěkně.

Z Českého rozhlasu jsme zamířili samozřejmě na jídlo a potom na vlak do Litoměřic. Než jsme dorazili, už měla naše paní učitelka třídní v mailu to naše vysílání jako MP3. Hned nám je rozeslala, a tak máme všichni velmi kuriózní suvenýr.