Náš závěrečný projekt navazoval na předchozí program, kdy děti z celé školy podnikly třídní výpravy do okolí Litoměřic za „vodou", např. k Pokratickému potoku, na Mostnou horu, Střelecký ostrov, Bílou stráň, ke křešickému jezu či k píšťanské Maríně.

Cestou se pečlivě rozhlížely a fotografovaly vše, co do přírody nepatří. Takto získaný materiál využily v úvodní části projektu. Pomocí různých aktivit pak žáci vyvodili pojem „virtuální voda". Porovnávali spotřebu vody při výrobě běžných produktů jako jsou cukr, mléko, vejce, rýže, hovězí maso nebo bavlněná trička. Teprve nyní si spousta školáků uvědomila, co může plynout z toho, že se vyrábí a exportuje hodně výrobků „nasáklých" vodou ze zemí, které trpí suchem. Krize vodních zdrojů sice ještě titulky našich novin neplní, týká se hlavně rozvojových zemí, ale během pár desítek let nejspíš pocítíme nedostatek vody i ve střední Evropě.
V další části projektu žáci řešili globální problém plastového odpadu u nás i ve světě. Třídy se změnily v malé skládky, protože žáci přinesli všechny igelitové tašky, sáčky i PET lahve, které nashromáždili během víkendu. Zapojili svou fantazii a odpadní materiál výtvarně zpracovali. Třídami projížděla zajímavá vozítka – tanky, motorky, autobusy, přistávaly kosmické lodě, okna ozdobily neobvyklé květiny.
Jako již tradičně jsme naši práci zdokumentovali a fotografie s anglickým komentářem posíláme i našim keňským partnerům. Už nyní se těšíme na odpověď z Keni.