Jak jsme cestovali za přáteli do švýcarského Alpnachu

Již se stalo tradicí, že každým druhým rokem zavítají žáci ZŠ U Stadionu do téměř 1000 km vzdáleného podhůří švýcarských Alp – do vesničky Alpnach. Ani letos tomu nebylo jinak.
Vyjížděli jsme do tmavé nedělní noci dne 21. 5. 2023 a projeli ji celou, abychom se ráno vzbudili v rakouském Bregenzu. Bylo opravdu velmi časně, byl slyšet pouze zpěv ptáků a klidné šumění vln jezera Bodensee, podél kterého jsme se jen krátce prošli, protáhli ztuhlá těla a pokračovali dál. Naším dalším cílem byl Vaduz, hlavní město Lichtenštejnska. Chtěli jsme si zblízka prohlédnout knížecí hrad a zámek, ale osud nám nepřál. Právě probíhala jeho rozsáhlá rekonstrukce. Po zbývající kilometry jsme se kochali nádhernými výhledy na hřebeny mohutných hor. Po poledni jsme dojeli do našeho cíle - Alpnachu. Zde již na nás čekali žáci místní školy se svými učiteli. Pochutnali jsme si na výborném obědě, který pro nás připravili, a cítili jsme stále větší nervozitu, protože se blížila doba, kdy jsme se měli rozejít do svých „nových dočasných“ rodin. Pro některé z nás to bylo opravdové překvapení, nového kamaráda jsme poprvé viděli až tam. Většina dětí se ale nadšeně vítala se „svým“ Švýcarem, kterého hostila v loňském roce v Litoměřicích.
V úterý ráno nás ve škole čekalo srdečné přivítání a hřejivá slova učitele Ottiho Künga. Vydali jsme se na náš první výlet do městečka Seelisberg v kantonu Uri, odkud jsme sešli až k Vierwaldstättskému jezeru, kde jsme se dozvěděli, jak to vlastně se vznikem Švýcarska bylo. Odměnou za drobný deštík nám byla plavba moderní výletní lodí Diamant. Po doplutí do městečka Flüelen to bylo jen pár desítek minut k Altdorfu, který je spojen s národním švýcarským hrdinou Vilémem Tellem. I přes celodenní putování jsme se nezalekli večerních sportovních her s našimi švýcarskými kamarády. Ve středu jsme vyjeli lanovkou na jednu z nejstrmějších hor - Pilatus, který se tyčí do výšky 2132 m n. m. Počasí nám ale bohužel nepřálo. Déšť a mlha hustá tak, že by se dala krájet, nám zabránily užít si kouzelné výhledy do údolí. Kamzíky a kozorožce jsme neviděli, ale cesta dolů byla pro všechny výzvou. Po sestupu jsme byli obaleni bahnem, promočení, ale spokojení, že jsme sestup zvládli a užili si při něm i spoustu legrace. Čtvrteční ráno jsme strávili prohlídkou místní školy, ve které nám děti ukázaly své moderní učebny a měli jsme možnost zúčastnit se výuky některých předmětů. Nejvíce nás ohromily prostorné a velmi pěkně a účelně vybavené dílny, ve kterých probíhá výuka pracovních činností, a skvělé bylo, že jsme si mohli hned jeden výrobek pod vedením místního učitele sami vytvořit. Poté jsme zamířili autobusem do pohádkové vesničky Grindelwald, abychom nejprve navštívili nedalekou ledovcovou soutěsku, která nás svým množstvím vody, mohutnými vodopády i zářícím sluníčkem ohromila. Při cestě do centra Grindelwaldu jsme se kochali pohledy na malebné chaloupky, typické muškáty, modré nebe a masivy hor. Ani jsme se nenadáli a už tu byl náš poslední den. Dopoledne jsme se vypravili do Luzernu, krásného města na břehu Vierwaldstättského jezera. Malebná zákoutí uliček, nádherné výhledy na starou část města i jezero jsme si užili v doprovodu švýcarských žáků. Chvilku volna jsme věnovali nákupu dárků. Švýcarské čokolády, sýry a jiné suvenýry nemohly v našich zavazadlech chybět.
Večerní loučení před naším odjezdem bylo těžké a smutné. Moc se těšíme, až se s našimi přáteli za rok zase potkáme - tentokrát u nás v Litoměřicích!